Indukované pluripotentní kmenové buňky
Posledním typem kmenových buněk, o kterém se budeme zmiňovat, jsou takzvané indukované pluripotentní kmenové buňky (iPSC). Tyto buňky se svými vlastnostmi nejvíce blíží embryonálním kmenovým buňkám a mají široký diferenciační potenciál. Nejedná se však o buněčný typ, který by bylo možno najít ve vyvíjejícím se či dospělém organismu, ale jsou připravovány uměle cílenou modifikací již diferenciovaných buněk těla, nejčastěji fibroblastů (jako počáteční buněčný typ lze použít i řadu jiných buněk, například hepatocyty, různé krevní či neuronální buňky).
Poprvé byly vytvořeny v laboratoři profesora Yamanaky v roce 2006 pomocí vnesení čtyř transkripčních faktorů specifických pro kmenové buňky (Klf4, c-Myc, Oct3/4 a Sox2) do myšího embryonálního fibroblastu. Vnesené transkripční faktory spustili v takto indukovaných fibroblastech „kmenový“ program, který vzniklým iPSC umožnil růst v embryoidních tělíscích (typický způsob růstu kmenových buněk), při podkožní aplikaci do imudeficientní myši vytvořily teratomy a při vnesení do myší blastocysty se iPSC podíleli na vzniku budoucího embrya. Od jejich objevení bylo popsáno mnoho dalších protokolů, kterými je možné iPSC připravit. Rovněž byla potvrzena schopnost diferenciace iPSC do široké škály somatických buněk. Existence iPSC obchází mnohdy nepřekonatelné etické bariéry spojené s výzkumem lidských embryonálních kmenových buněk, jelikož k jejich přípravě postačí v podstatě jakákoliv buňka z těla dospělého jedince. Pro jejich praktické využití, především regenerativní medicíně, je ještě nutné překonat řadu problémů, například omezit množství vznikajících chromosomálních změn a mutací při generování iPSC, či se vyvarovat používání potenciálně onkogenních transkripčních faktorů, které jsou ale v indukci pluripotence nejúčinnější. Každopádně však iPSC umožnily nový pohled na hirearchii buněčných typů v dospělém organismu a otevřely dveře pro mnoho nových směrů výzkumu.